Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soukyuu no Fafner

17. 10. 2007

Soukyuu no Fafner

Něco k tomu...Obrazek

Americký název: Fafner Of the Blue Sky

Rok vydání: 2004

Počet epoizod: 25 TV epizod, 1 OVA

Styl: mecha, drama

Děj...

Představte si malebný ostrůvek Tatsumiyajima  kdesi v oceánu. Jsou tam samí milí lidé, jedna střední škola, kde ani nenosí uniformy a je tu několik velkých přátel. Prvním je chlapec Kazuki Makabe, chytrý a odvážný hoch, který si s dalším kamarádem trénuje pěstní souboje a který má otce hrnčíře. Pak Toomi Maya, milá a hodná holčina, jejíž nejlepší kamarádka, Hazama Shouko, je chronicky nemocná, je tak slabá, že ani nechodí do školy, má přítulnou kačičku. Pak ještě Kaname Sakura, bojovná dívčina v bojových sportech zběhlá a v neposlední řadě Kasugai Kouyou, který miluje Shouko. Ta ale miluje Kazukiho. A ke Kazukimu nejspíš něco cítí i Maya… A do téhle idylky přijíždí kluk Minashiro Soushi, který se byl v Japonsku něco naučit. Všichni ho srdečně vítají, ptají se na Tokyo a všechno je fajn… Jenže…

Idylku zkazí podivný hlas, který jsme slyšeli šeptat už na začátku „Anatawa soku Ni Imasu Ka?“ (Znamená to "Jsi tam?" Následně zazní sirény, na obrazovkách televizí zazáří rudými písmeny „Alvis“ a všichni se stahují do podivných podzemních krytů, o kterých nikdo z dětí neměl ani potuchy…

Je to totiž tak, že ostrov není ostrov, ale uměle vytvořená pevnost obehnaná štíty a falešnou oblohou, kopce nejsou z hlíny, nýbrž skrývají solidní protiraketové střelivo a žádný z rodičů hlavních hrdinů se ničemu nediví. Všichni myslí na jedno – Našli nás.

Většina rodinstva hlavních hrdinů – k nim se přidal ještě Minashiro – sedí v obrovském řídícím centru, řídí evakuace a čekají, kdy udeří Sphinex - na pohled krásný, zlatý a jako anděl vypadající tvor, který říká jediné: „Jsi tam?“ Sphinex ale ničí vše, co mu přijde do cesty. Stíhačky nepomohou, další piloti jsou zabiti a tak se musí sáhnout k poslednímu možnému řešení…

Byly vyrobeny stroje zvané Fafner. Stroje, se kterým může splynout jen jeden člověk, jen jeden, bojující proti obrovskému nepříteli. A tím vyvoleným je Kazuki, jehož otec Makabe není obyčejný hrnčíř, ale druhý velitel základny (myslím). (Tím prvním je otec Minashira, ten ale umře, ale velení předá Makabovi) Kazuki nejdříve nechápe (ostatně mně, kdyby někdo řekl, že musím hned teď a okamžitě sednout do robota a spasit svět, asi bych si poklepala na čelo), ale má jen chvíli, musí zachránit ostrov.

Spojení s Fafnerem je bolestivé, chvíle na rozkoukání a do boje. Soushi je s ním ve spojení, on je v jednom zařízení, které se jmenuje Siegfried. Je to něco jako propojení jejich myslí, prostě dobrá věc, protože Soushi ho vlastně vede…

Souboj je těsně, Kazuki zvítězí jen díky jedné oběti. Na ošetřovně se pak dozvíme, jaké má řízení Fafnera mínus, co to udělá s Kazukiho tělem – on sám se to nedozví (a já to taky neřeknu). Co se dozví, je skutečnost, že svět, jak si myslel že ho zná, neexistuje. Žádné Japonsko už není, je jen skupina přežívajících zemí a ostrovů, které bojují proti nepříteli.

Velící tým pak je jednohlasně potvrdí, že je třeba, aby Kazukiho někdo podpořil. Další děti, které TAM byly taky…

Maya, Shouko, Sakura, Kasugai a dva další, ti nejsou moc důležití (tedy po těch devíti dílech, co jsem viděla)… Tyhle děti jsou navlíknuty do zajímavých kostýmkům a začíná výcvik… Výcvik, který jim pomůže přežít.

Tohle anime vůbec není veselé. Je to o smutku, bolesti, zklamání, o těžkých rozhodnutích, o sebezapření a tvrdém srdci. Je to anime, kde moc věcí není tak, jak se zdá být, kde jsou kladeny nové a nové otázky… Kdo jsou nepřátelé? Kdo je poslal? Jak to všechno začalo? Proč byly vybrány právě tyto děti? A kdo je ta podivná dívka v červené báni v podzemí, kterou Kazuki náhodně objeví a která mu nejednou zachrání život? A pro mě jedna z nejdůležitějších otázek - je lepší nechat člověka zemřít a nebo ho zachránit, když už je na záchranu pozdě?

Je to o bolesti. Spousta lidí se bude cítit hrozně, když jim zemře kamarád, rodič nebo jiný známý. Když se to týká děti, všichni soucítí – všichni až na Soushiho, pro toho, jak se zdá, je důležitější zachránit Fafnera než lidský život…

Souboje proti Sphinexům jsou téměř dokonalé. Jsou víc než rovnocenní soupeři… Co se charakterů týče, máme tu velikou směsici různých postojů a pohledů, nevypadá to, ale postav to má hrozně a hrozně moc, každý je jiný a něčím výjimečný a to udává příběhu tempo. Vedle příběhu, soubojů a mezilidských vztahů je tu další věc – hudba. Nádherný opening Shangri-La je jedna z mých nej písniček a i ending za to stojí. Melodie jsou v tomto dílku opravdu srdcervoucí, nejedna slabá duše uroní slzičku a celé do dokresluje ponurou atmosféru provázející příběh. Ani jeden díl jsem se nenudila, ani jeden díl se mi to nechtělo vypnout – musíte se na to prostě dodívat. A do konce!

Na závěr tohoto povídání bych vám citovala právě Soushiho, jednu z jeho konečných řečí, při jejímž znění, hudbě a obrázcích jsem se málem rozbrečela – a to je u mě co říct… O mě, která má srdce z kamene.

„Jsou věci, které nesmíme ztratit. Kůli jejich ochraně musí být každá malá věc, stojící mezi námi, odstraněna. Kůli tomu… až do konce… nevíme, zda neztratíme všechno. A tak pokračujeme v ochraně našich malých a zbytečných osobností…“

AMV...

Neviděla jsem je, takže o kvalitě nic nepovím, ve škole mi totiž youtube nejede, někdy to proberu lépe... jedna dva-openingtři

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář